Italské seskupení Stormlord světe div se netepe rychlý, nýbrž černý kov. Není to žádný zázrak, nebo spalující blesk, nicméně soudě podle EP Curse Of Medusa, tihle satánci svojí řezničinu umí odvést solidně.
Hudební výsledek Pánů hromu spadá plně do mantinelů současného blackového trendu - hodně kláves plus natrashlé riffy. Výsledný koktejl hodně závisí na zvukové kvalitě záznamu a ta je pohříchu dost proměnlivá.

Ve skladbách z připravované řadovky (skladby The Curse Of Medusa a Under The Samnite´s Spears) má rozhodně navrch krutě podlazená sekera Pierangela Giglioniho, která svými kanálně murmurovými záseky docela příjemně drážní krajinu ušní. Když abstrahujeme od zvuku, není jejich kompoziční kvalita valná, ale kdo by od black metalu takového střihu očekával nějakou progresivitu... O dvě třídy hůř dopadá klávesový aparát, který v symptomaticky zahuleném soundu zní až příliš ploše a monoliticky. Nicméně zejména v titulní kompozici přehrávají chytlavý a dynamický motiv, což jim část hříchu upárává.

“Přebytkový” zářez z poslední řadovky Supreme Art Of War - instrumentálka Dawn Of Winter Solstice - servíruje nástroje v obráceném gardu. Klávesy mají náhle plastický a barevný zvuk, zatímco valaška nápadně připomíná novorozencovu uplávici - řádně zmaštěné. Naneštěstí se Taliánci příliš nevyznamenávají ani jako skladatelé, není to žádný bezzubý výbřed, ale nějaký ten tvůrčí impulz by tomu rozhodně pomohl. Následný cover Baphomet (původně od Death SS) svým slušným drivem a slušivým černým kabátkem - k sežrání jsou i spirituální templové zpěvy na počátku skladby.

Vůbec nejšmakóznější pasáž tvoří dvojice živáčkových fláků. Descent To The Kingdom of Shades disponuje velmi slušivými sviňopalnými pasážemi a hezky hutným zvukem. Autory skladby Creeping Death asi nemusím představovat. Starou pra - trashovou klasiku zvládají Stormlord s grácií - zejména sekerník Giglioni si to patřičně vychutnává...

Outro Death Of Medusa je prostě outro, kdyby tam nebylo, tak by tam nebylo, nicméně tam je, takže celý materiál má hezky uzavřený tvar. Co s ním? Je to EP, navíc EP kapely, která nepatří k nejúžasnějším formacím pod černým nebem. Materiál to není špatný, ale nevidím důvodu, proč ho doporučovat někomu jinému, nežli skalním fanouškům, nebo fanatickým sběratelům blackových kotoučků...